V mihotavém světle svíce voskové

ptám se tě zda ráda mě máš

Mám! Skřípavým hlasem zavoláš

a věnuješ mi vnady své.

Dva milenci, děti své lásky

osudem spojeni.

Lidé s kyticí ve svých dlaních

těžké časy, prázdné lhaní.

Smyslná krása nešťastné dívky

kterou k loži jsem přivedl.

Déšť na střechách, kříž na stěně

prázdné oči, žárlivost, střez se mě!!

Ve větru na louce, květ mé lásky

zachvěl se, povadl, „zní to tak hezky“

na stole psaníčko psané mou krví

mám tě rád, však život mi vadí.